Dolní Počernice

Přítomnost říčky Rokytky a Velkého počernického rybníka předznamenává její přírodní charakter, jenž je umocněn dalšími krajinotvornými prvky, kterými jsou potoky - Hostavický, Štěrboholský, Svépravický a Chvalka, rybník Martiňák, přírodní rezervace V Pískovně, Xaverovský háj a zejména pak zámecký park, který můžeme směle nazvat perlou Dolních Počernic.

Stručná historie MČ Praha-Dolní Počernice

Městská část Dolní Počernice, ležící 11 km východně od Prašné brány Starého Města pražského a je dnes součástí 9. obvodu hlavního města Prahy, má prastarou minulost. 

Mírně zvlněná krajina v povodí říčky Rokytky lákala k osídlení již v pravěku. Jeho prozatím nejstarší stopy byly zachyceny při horní hraně terasy nad severním bokem velkého Počernického rybníka, kde se dnes rozkládá vilová čtvrť zvaná Vinice. V pozdní době kamenné – eneolitu, zhruba 4000 let př.n.l., zde vznikla osada lidu tzv. řivnáčské kultury, pravděpodobně hrazená palisádou ze zahrocených kůlů. Pozdější obyvatelé území sestoupili blíže k Rokytce, kde zanechali známky své existence u břehu rybníka.a zejména při severozápadním okraji obce v místech bývalé pískovny na mírně vyvýšeném terénním jazyku mezi soutokem Rokytky a Chvalského potoka. Někdy v období 1800 až 1700 let př.n.l. zde vyrostlo rozlehlé sídliště lidu tzv. únětické kultury doby bronzové, s pohřebištěm dosud ojedinělého rozsahu s charakteristickým uložením mrtvých ve skrčené poloze. Po delší odmlce překryla zaniklé únětické sídliště ve 2. stol. Po Kristu osada z „doby římské“ – s obytnými chatami zahloubenými do písku.

První slovanští osadníci pozdějších Dolních Počernic si vybrali pro svá obydlí místo v blízkosti starých dálkových cest, s vazbou na Trstenickou stezku a další důležité zemské cesta, které se sbíhaly k brodu před Rokytku. Jádro nejstarší osady můžeme s největší pravděpodobností hledat v prostoru dnešní staré obce nad brodem přes zúžené mokřinaté údolí Rokytky – na mírném, před povodněmi chráněném svahu s pískovým podložím. Nepravidelně oválný obrys souboru bývalých statků zde dodnes svědčí o starobylém původu osídlení, jeho počátky byly možná ještě v hrazené osadě.

Rozpadem osady v raném středověku a s doplněním o další grunty, došlo potom zřejmě k vytvoření shlukové vsi, jejíž základní urbanistický rozvrh setrval dodnes. Lze předpokládat, že nejpozději ve 2. polovině 12. století získal osadu s okolím jako výsluhu za vojenské či jiné služby některý z knížecích družiníků, jehož jméno (ves lidí „Počerného“). Velmož si potom dal vybudovat při cestě výše nad osadou při hraně bažinatého údolí Rokytky (dnešního zámeckého parku) nepochybně dosud dřevěný sídlení dvorec. U dvorce vyrostl současně nebo o něco později nevelký vlastnický kostelík, jehož panská tribuna navazovala možná – jak bývalo obvyklé – lávkou přímo na obytné patro feudálního sídla. Základní hmota jednolodního románského kostelíka s pravoúhlým kněžištěm, zděná z tesaných pískovcových kvádrů, zůstává dodnes zachována jako vzácný doklad románské stavební kultury na vesnici.

V následujícím 13. století se – zřejmě jako jinde – mění i v Počernicích obraz vesnické zástavby. Starší zahloubená obydlí střídá pravidelně struktura převážně již s trojprostorovými roubenými chalupami. Jméno obce se poprvé objevuje v písemných pramenech v pohnutých letech vlády Jana Lucemburského 1322- 1323 v přídomku jejího tehdejšího majitele Zdislava z Počernic a na Průhonicích, řečeného Kobliha.

V pozdějším období 14. století se stávají majiteli feudálního sídla v Počernicích s dvorcem a vsí výhradně bohatí pražští měšťané. Jejich dílem byla také proměna staré románské kurie na vrcholně středověkou tvrz. Podle výsledků posledního objevného stavebně historického průzkumu je věžové jádro této tvrze dodnes obsaženo v jižním křídle starého dolnopočernického zámku. Vrcholně gotického původu je i prodloužení lodi románského kostela směrem k nové tvrzi. Pravděpodobně v téže době, kdy se blízká Praha proměnila v hlavní město rozlehlé říše Karla IV., došlo také k ustálení východní cesty ku Praze do dnešní trasy státní silnice a jádra středověkých Dolních Počernic, podobně i Hostavic a Kyjí, se od té doby ocitla v odsunuté poloze.

Nejpozději pohusitské období přineslo rozšíření starší věžové tvrze na obdélný palác, obsažený rovněž v dnešním východním křídle starého zámku, a obrannou funkci sídla převzala pozdně gotická přístavba mohutné kostelní věže s tesanými nárožními kvádry. Přilehlý poplužní dvůr a poddanské dvorce a usedlosti, soustředěné kolem nepravidelně trojúhelné návsi na vidlici starých cest, zůstávají nadále převážně dřevěné – roubené, pod doškovými střechami. V pozdním 15. století nutno vidět i počátky velkého Počernického rybníka, výrazně vepsaného do obrazu krajiny.