KOST
Jak se tam dostat
Vlakem:
Nejbližší vlaková stanice je v Libošovicích, které leží na lokální trati 064 Stará Paka – Mladá Boleslav. Hrad Kost se nachází asi 2 km odsud a je přístupný buď přímo po žluté turistické trase nebo menší oklikou po modré a následně červené turistické trase. Druhá cesta je příjemnější; vede Prokopským údolím mezi lesy a pískovcovými skalami. Železniční stanice Stará Paka je přístupná z Pardubic nebo Liberce, do Mladé Boleslavi se snadno dostaneme z Prahy či Kolína.
Autobusem:
Ve dnech školního vyučování a v sezóně jezdí autobusy přímo pod hrad (zastávka Libošovice, Podkost, hrad). V průběhu školního roku odjíždí denně kolem sedmé hodiny ranní autobus ze Sobotky na Kost a asi ve dvě hodiny odpoledne se vrací zpět. Od června do září jen o víkendech a o letních prázdninách denně kromě pondělí je možné dostat se ke Kosti také sezónními autobusovými linkami ze Sobotky a Mnichova Hradiště. Autobus vyjíždí na hrad asi v devět hodin ráno a vrací se kolem šesté večer.
Větší nabídku spojů nabízí zastávka Libošovice, Podkost, křižovatka Pomníky, kam přijíždějí autobusy z Turnova Sobotky a Mladé Boleslavi. Ta se nachází uprostřed malebných lesů a od Kosti je vzdálena jen asi 1, 5 km. Ke hradu odsud vede červená turistická trasa.
O hradu Kost
Jméno hradu Kosti vrtá nejednomu zvídavému turistovi hlavou. Není divu, že si lidé začali vymýšlet nejrůznější fantasmagorie, jak jej mohla pevnost získat. Nejznámější (avšak jak vám všichni historikové i sám kastelán hradu potvrdí – naprosto nesmyslný) příběh vypráví o době, kdy Jen Žižka z Trocnova obléhal hrad.
Hladové hradní zdi
Povídá se, že za husitských válek se Žižka dostal až ke Kosti. Už to bylo nějaký čas, co jeho vojáci marně útočili na mohutné hradby. Pánové z Kosti neúnavně odráželi nové a nové útoky, až si jednooký velitel uvědomil, že silou nic nezmůže. Rozhodl se nechat posádku hradu vyhladovět a zaútočit, až půlka pomře a druhá bude tak zbědovaná, že se nezvedne na nohy, natož aby vzala do rukou zbraně. Husitské vojsko rozložilo tábor v údolí a zpřísnilo stráže. Číhali na kohokoli, kdo by se chtěl z hradu dostat ven. Pochmurný mrak zkázy se snesl nad Kost a veškerá hradní posádka se chtě nechtě dala na dietu.
Poslední bůček
Dny a týdny plynuly jako voda, až na Kosti zbyla jediná vepřová hlava a soudek vína. Už už se pán hradu chystal vystrojit si předsmrtnou hostinu, když se v kuchyni přichomítl k dílu vychytralý zbrojnoš. Pošeptal něco kuchtíkovi a ten se se smíchem vydal za pánem. Ještě toho večera se na Kosti konala velká slavnost. Posádka si dávala záležet, aby byl cinkot nenaplněných pohárů a řinčení prázdných talířů slyšet široko daleko. Žižkovo vojsko, jenž už bylo dlouhým obléháním znaveno, kroutilo nad veselicí hlavou. „Ten náš vůdce má ale pochybnou strategii,“ říkali si a vzpoura byla na spadnutí.
2024 ©